29.6.2009 Hospodářské noviny str. 23 Business Class Hana Kejhová
ZAKLADATEL FIRMY TRUSTICA DOMINIK PANTŮČEK. Když spravujete sítě velkých bank, nemůžete si dovolit chybu, říká v dnešním díle seriálu Úspěšní manažeři do třiceti let.
Seriál
Firmu Trustica, která se zaměřuje na poskytování služeb a produktů v oblasti počítačové bezpečnosti, založil v roce 2002. Dnes patří Dominik Pantůček mezi špičkové odborníky v oblasti IT, přitom nemá žádnou vysokou školu.
Pro současného počítačového "mága" byla určující především rodina, která má kořeny v Litomyšli. Sahají do 17. století. I když dnes už v Litomyšli žádní jeho příbuzní nežijí, Pantůček se tam rád vrací na festival Smetanova Litomyšl. S ním sympatizuje i jeho matka, která je v jeho dozorčí radě.
Mimochodem, Jitka Pantůčková je pozoruhodná dáma českého byznysu: ekonomka a arabistka a nejvýše pozájem stavená žena v Komerční bance. Tatínek byl překladatel Svetozár Pantůček. Právě on prý může za to, že Pantůčka uchvátily počítače. "Táta uměl osm jazyků, mezi nimiž vedla francouzština. Byl orientalista a nejvíce překládal moderní arabskou tvorbu, která je z poloviny psána francouzsky," říká Pantůček. A byl to také on, kdo domů přinesl první počítač – aby si urychlil překládání.
"V devíti letech mě nesmírně zaujalo, že napíšu příkaz a počítač přesně udělá to, co řeknu. Myšlenka, že počítač nedělá chyby, mě strašně nadchla. Vždy jsem chtěl programovat," vzpomíná s tím, že jeho sen se mu splnil.
Pantůček je výjiměčný tím, že patří mezi úzký okruh podnikatelů v oblasti IT, kteří se kromě byznysu věnují také softwarovému výzkumu. Přitom studia na pražské ČVUT nikdy nedokončil. A ne proto, že by nestíhal. "Studoval jsem obor softwarové inženýrství. Myslel jsem, že tam bude hodně zajímavostí z oblasti moderního vývoje, ale ukázalo se, že studijní programy nesou břímě sedmdesátých let. Jako začínajícímu softwarovému inženýrovi mi předkládali informace o ozubených kolech a pružinách, což mě opravdu nevzrušovalo," říká s tím, že dává přednost odborné literatuře, z níž se učí na zahraničních univerzitách."Když potřebuji informace, osobně kontaktuji odborníky na univerzitách v Berlíně nebo Mnichově," popisuje svojí metodu studia.
Ale přestože česká vysoká škola nebyla nic moc, jedno velké plus mu přece jen přinesla. "V roce 1999 jsem nastoupil na půl úvazku do Podniku výpočetní techniky. Tou dobou tam probíhaly projekty, které se týkaly reálné aplikace elektronického podpisu. Měl jsem možnost se seznámit s doktorem Dostálkem, což je dodneška špička v oboru v Česku," říká s tím, že tehdy vznikl jeho o problematiku elektronického podpisu, který trvá dodnes.
"Veřejná správa je upravena zákonem, který specifikuje, jaké náležitosti má elektronický podpis mít. Úředníci, jemně řečeno, nemají zkušenosti," vysvětluje Pantůček. Proto v této oblasti využívají služeb jeho firmy.
Začátky podnikání pro Pantůčka nebyly lehké. Firma investovala do moderních technologií a zadlužila se."Prvních několik let jsme se společníkem pracovali téměř bez nároku na odměnu. Lidi a závazky jsme ale platit museli. Vzali jsme si na to půjčku zhruba 2 miliony," popisuje Pantůček, který je přesvědčený, že budoucnost patří specializaci. Za konkurenční výhodu považuje to, že jsou malá a dynamická firma. Za loňský rok měli obrat 8 milionů korun.
Název Trustica vychází z anglického slova důvěra. "Snažíme se udržet si čistý štít. Důvěryhodnost je totiž něco, co se buduje léta. Když spravujete sítě velkých bank, které mají v té infrastruktuře svoje know-how či výrobní procesy, nemůžete si dovolit chybu," vysvětluje Pantůček.
Jeho tým má deset lidí a Pantůček věří, že je pro "ajťáky" perspektivní. Mají možnost podílet se na vývoji nejmodernějších věcí. Ve firmě se osvědčil systém řízení lidí ISO 9001. "Jsme technici a ta norma se nám zalíbila, protože definuje základní pravidla a procesy, které dodržujeme," říká Pantůček, s tím že tato opatření navíc minimalizují případnou škodu.
"Veškeré přístupy a změny probíhají přes náš interní systém. V momentě, kdy narazíme na problém, podíváme se do záznamů a víme, kde vznikl. Pokud by k pochybení došlo záměrně, spolupracujeme s advokátní kanceláří," dodává Pantůček.
Když potřebuje změnu, sedne do auta a ujede i patnáct set kilometrů najednou. Skončí třeba ve Francii. "Francouzský venkov je úžasný a lidé jsou příjemní. Jejich národní sport je kempink. Přijedete někam v jedenáct večer, nemáte kde spát, ale vždy, i v té nejposlednější vesničce, najdete čistý a útulný kemp." Navíc tam nechybí připojení na internet.
Ve volném čase se Pantůček také věnuje golfu. Hraje ho od dvanácti let. "Přivedl mě k němu opět táta. Byl zakládajícím členem Golf klubu v Motole ještě před převratem v roce 1948." Ten pro něj nadchl celou rodinu, která se "zabydlela" v golfovém klubu Líšnice.
"Kdysi to byla spíš taková větrná hůrka s kameny. Klub staví hřiště pomalu, ale jistě. Je zkrátka vidět, že za ním nejsou velké investice. Výhoda ale je, že tam nejsou davy lidí," říká Pantůček s tím, že když tam člověk přijde v neděli ráno, vždycky najde volné místo. "Je to příjemně komorní," uzavírá Pantůček.
Když se rozpovídá o svojí lásce k hudbě, začnete pochybovat, že před sebou máte skutečného "ajťáka". Za muziku prý utrácí nejvíc peněz. V mládí se učil hrát na různé hudební nástroje. Doma má několik kytar, piano, housle, pět fléten, kontrabas a sadu bicích.
Na střední škole měli kapelu, hráli folk-rock říznutý klasikou a Dylanem."Ale teď už na hraní není čas,"říká Pantůček, nicméně během rozhovoru si stačí naplánovat cestu na hudební festival do Litomyšle, který letos trvá až do 6. července.
Foto popis|
O autorovi| Hana Kejhová, hana.kejhova@economia.cz
