12.6.2010 Haló noviny str. 8 Z kultury inzerce Tomáš HEJZLAR
Ani se věřit nechce, že rok se s rokem sešel a do východočeské Litomyšle – nevelkého, ale půvabného města na pomezí Čech a Moravy – se od včerejška opět sjíždějí hudbymilovní zájemci nejen z celé republiky. Dokonce i ze zahraničí, až z dalekého Japonska a jiných míst planety. Začal totiž další ročník mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl.
»Na všech koncertech programu je vidět, že pořadatelům nejde jen o přehlídku různých žánrů, ale i o jasný pokus uchopit hudební materiál způsobem, který chce demonstrovat vlastní pojetí zacházení s poklady hudebního dědictví,« uvedl ke včera zahájenému 52. ročníku Smetanovy Litomyšle prezident republiky Václav Klaus. Vystihl tak celou víc než půlstoletou tradici, jež není dána jen proklamativním určením odněkud »shora«, ale vychází ze snahy samotných litomyšlských nadšenců. Ti totiž odjakživa chápou, že festival je svými tradicemi a zachovalostí skutečným památníkem kultury minulých věků, ale nemůže být jen jakýmsi zakonzervovaným archiválním »dinosaurem«. Živě reaguje i na současné společenské potřeby a trendy. To ostatně vnímali už pořadatelé litomyšlských uměleckých slavností v druhé polovině 19. století, tedy ještě za života zdejšího slavného rodáka, hudebního skladatele Bedřicha Smetany.
Litomyšl je v povědomí veřejnosti pevně zakotvena jako rodiště jednoho z největších hudebních skladatelů 19. století a tvůrce novodobé české hudby, současně je však vnímána také jako významná součást kulturních aktivit v někdejším Království českém. Smetana společně s dalšími, kteří tu žili a v nejednom případě vytvořili významnou součást svého tvůrčího odkazu (například spisovatelé Alois Jirásek, Božena Němcová či Teréza Nováková, malíř Julius Mařák, historik Zdeněk Nejedlý, národnostně osvícená Magdalena Dobromila Rettigová a mnozí jiní), jen ve svých sférách zájmu navazovali na dlouhodobé historické události a svazky, jež se v tomto nevelkém městě v průběhu dějin stávaly skutečností.
Je tedy zákonité, že Litomyšl vždy oceňovala Smetanův dějinný odkaz, k čemuž samozřejmě významným dílem přispěl také všestranně erudovaný historik a muzikolog, v posledních letech však záměrně jednostranně zneuznávaný akademik Nejedlý. Již dávno před rokem 1948, tedy zejména v etapě meziválečné, však svými historickými studiemi tento v různých oblastech vzdělaný teoretik odhaloval zákonitosti spjaté nejen se smetanovskými tradicemi, ale s obecnými kulturně společenskými vazbami.
Smetanovým jménem litomyšlští obyvatelé nazvali nejvýznamnější městské stavby, lokality i kulturní svátky: na přání občanů nese Smetanovo jméno nejen hlavní náměstí, ale například v roce 1905 byla otevřena nová divadelní a koncertní budova jako Smetanův dům, při příležitosti skladatelova stého výročí narození (1924) byl v Litomyšli odhalen jeho pomník. Pominout nelze ani skutečnost, že právě v Litomyšli poprvé vystoupil kompletní soubor opery pražského Národního divadla a zpívala tam i legendární česká pěvkyně Ema Destinnová.
Již dávno se rýsoval plán na pořádání pochopila, že ruku v ruce s preferováním hodnotné dramaturgické linie je třeba také vnímat a respektovat rovněž požadavky na popularizačně vzdělávací funkci jednotlivých programů, samozřejmě i s ohledem na dorůstající generace.
Po společenských proměnách počátkem devadesátých let se objevily otázky, jak v této dlouholeté tradici dále pokračovat, zejména když Smetanův odkaz začali někteří jedinci z ideových důvodů nejen bagatelizovat, ale dokonce na něj názorově neprávem útočili. Naštěstí se litomyšlskému Městskému úřadu záhy podařilo vytvořit nový tým organizátorů, jenž pod vedením nynějšího dlouholetého ředitele SL Jana Pikny a ve spolupráci s odborně fundovaným dramaturgem Vojtěchem Stříteským v tradici nejenže úspěšně pokračuje, ale obohacuje ji o aktuálně potřebné aspekty. Festival Smetanova Litomyšl se tedy nestal jen dostaveníčkem vyvolených jedinců, ale pořadatelé se snaží, aby přilákal i hudebně méně obeznámené publikum, zejména rodiny s dětmi. Formy různých slev pro finančně méně majetné jedince tak v praxi uskutečňují smetanovských hudebních slavností, jež by se významem blížily obdobných akcím v německém Bonnu k poctě Beethovenově či Bayreuthu na počest Smetanova vrstevníka Wagnera anebo v rakouském Salcburku jako vzpomínka na odkaz Mozartův.
K uskutečnění těchto snah však došlo až při příležitosti 125. výročí narození Bedřicha Smetany v roce 1949. Festival se tehdy vžil pod prostým názvem Smetanova Litomyšl a naštěstí žádné politické proměny neměly na tuto hodnotnou tradici zásadní vliv. Dějištěm festivalu se hned od počátku stal působivý areál litomyšlského zámku s přírodním amfiteátrem a akusticky dokonalým II. nádvořím. Po zprvu monotematické dramaturgii tvořené výhradně z odkazu Smetanova se později stále více prosazovaly snahy odkaz tohoto litomyšlského rodáka vnímat v širších kontextech, například ve srovnání s reflexí díla Dvořákova i dalších klasiků, nejen českých. To bylo velmi správné rozhodnutí: ulpívání na kultu jedince by totiž v současnosti mohlo přinášet problémy s návštěvností. Dramaturgie Smetanovy Litomyšle správně oprávněný názor, že umění nemůže být jen elitářskou výsadou úzké vrstvy. Mělo by být oslovením každého, kdo chce hudbě a její kráse porozumět. Kéž by tento trend platil i při jiných příležitostech. Součástí festivalu je také řada výtvarných výstav, jež i letos přispívají k všestrannému estetického obohacení návštěvníků Smetanovy Litomyšle.
Plakát z roku 1949 (autor: národní umělec Karel Svolinský) Foto popis| Program z litomyšlských oslav roku 1880
Foto popis| Součástí Smetanovy Litomyšle jsou každoročně také četné výstavy
Foto autor| FOTO – archiv
