12.4.2008 Svitavský deník str. 7 Svitavsko – čtenář – reportér
ZDENĚK VANDAS

Šestý ročník se stal průlomem tradice, když poprvé v Litomyšli vystupovalo jiné divadlo než pražské Národní.

Litomyšl/ Slovenské národné divadlo Bratislava se do Litomyšle dostalo v podstatě jako "náhradník". V době festivalu probíhala v Praze I. celostátní spartakiáda, a tak soubory Národního divadla musely pochopitelně zůstat doma a hrát pro účastníky této akce.

1955

Slovenští umělci z Bratislavy přivezli Prodanou nevěstu a Hubičku, obě inscenace se hrály dvakrát. V roli Mařenky se vystřídaly nejpřednější slovenské sopranistky Margita Česányiová a Mária KišoňováHubová. Také Hubička byla obsazena prvotřídně – stěžejní pár Vendulky a Lukáše vytvořili Štefánia Hulmanová a Oldřich Spisar, pozdější dlouholetý člen Národního divadla v Praze. Sympaticky působil Bohuš Hanák jako Tomeš a Skřivánčí píseň v podání půvabné Anny Hornungové byla ozdobou představení.

1956

Po roční pauze tedy opět Národní divadlo Praha. Hrálo čtyři představení: Dalibora, Prodanou nevěstu a dvakrát Dvě vdovy. V roli Karoliny vystoupila skvělá Maria Tauberová, vedle ní se vystřídaly Marie Podvalová a Drahomíra Tikalová, v úloze Ladislava Podhájského Beno Blachut a Ivo Žídek. Mumlala zpíval Eduard Haken. Ten chyběl překvapivě v roli Kecala v Prodané, divadlo tentokrát představilo Rudolfa Amuse, pozdějšího člena německých operních scén. Žídek zpíval samozřejmě Jeníka, Tikalová Mařenku. Trio Blachut – Podvalová – Bednář znovu excelovalo v Daliborovi, žalářníka zpíval Karel Kalaš a v úložce soudce (ten tam má pouhých jedenáct slov) se u nás poprvé představil Jaroslav Horáček, tehdy devětadvacetiletý, který pak v Litomyšli vystupoval dlouhá léta pravidelně ve velkých rolích.
Původně se mělo v tomto ročníku hrát konečně také Tajemství, ale z provedení nakonec sešlo. Podle oficiální verze bylo důvodem to, že pražskou inscenaci nelze z technických důvodů na litomyšlské jeviště přenést. Pravý důvod nám však doma prozradil náš každoroční "spolubydlící", tenorista Oldřich Kovář. Někomu "nahoře" vadila scéna s procesím na Bezděz se sborem "Matičko Boží, obětuj". Bylo rozhodnuto, že v Litomyšli se reklama náboženství dělat nebude.

1957

Janáčkova opera Státního divadla Brno byla dalším uměleckým souborem, který v Litomyšli hostoval. Dvakrát se hrála Čertova stěna, která dosud na festivalu chyběla, jednou Prodaná nevěsta a Dalibor. Zejména Čertova stěna, poslední dokončené Mistrovo operní dílo, úrovní nastudování velice překvapila.
Sólistický ansámbl divadla byl v té době na vysoké úrovni, což potvrdil především skvělý basista Zdeněk Kroupa v roli Raracha. Pěvecky byl dokonalý a jeho pojetí včetně ďábelských skoků doslova nadchlo. O den později překvapil jako žalářník v Daliborovi a málokdo věřil, že se jedná o téhož zpěváka, který se z Raracha rychle převtělil do úlohy starce. V titulní roli svým krásným kovovým tónem zářil Jaroslav Ulrych, který po celou svou kariéru zůstal věrný Brnu, ač měl nabídky z Prahy i ze zahraničí. Mimochodem, byl to otec populárních sourozenců Hany a Petra Ulrychových. Miladu zpívala Kveta Belanová, krále Vladislava Vladimír Bauer. Ten se později také prosadil na německých operních scénách. Režijní pojetí Prodané nevěsty bylo odlišné od toho, na které jsme byli zvyklí z Prahy, ale líbilo se. Hlavní role byly obsazeny takto: Mařenka – Jadwiga Wysoczanská, Jeník – Antonín Jurečka, Kecal – Jindřich Doubek.
Roli Záviše v Čertově stěně ztvárnila tehdy mladá Soňa Červená, která pět let poté emigrovala a dlouho zpívala v berlínské Deutsche Oper. Ač to málokdo ví, známe ji také z filmu Poslední mohykán, v němž hrála jednu z dcer hlavního hrdiny v podání Jaroslava Marvana. Letos ji po více než půlstoletí v Litomyšli znovu uvítáme jako recitátorku v pořadu Gerschwin-Bernstein.
Úspěch Brněnské opery byl tak velký, že na místě bylo sjednáno představení Rusalky na 24. srpna, mimo rámec festivalu (Jaroslav Ulrych, Kveta Belanová, Jindřich Doubek).

1958

Podruhé Slovenské národne divadlo Bratislava. Je třeba říci, že úspěch z roku 1955 se nezopakoval. Vinu na tom neslo i počasí, úvodní představení Hubičky se pro déšť nekonalo a pro Dalibora a Prodanou nevěstu byla narychlo upravena aukční hala u nádraží.
V roli Dalibora vystoupil Gustáv Papp, mladý bratislavský chirurg, který vedle svého povolání lékaře zpíval v opeře. Nezklamal jevištním zjevem, pěvecky však zůstal značně daleko za místním idolem Beno Blachutem. Naproti tomu jako Milada byla výtečná Margita Česányiová, docela právem přezdívaná "slovenská Podvalová". Prodaná nevěsta se do haly skutečně nehodila, četné sborové scény vyžadují zkrátka prostornější jeviště. Nicméně výkony všech protagonistů byly na úrovni: Mária Kišoňová-Hubová vystoupila jako Mařenka, František Šubert jako Jeník, Ferdinand Krčmář jako Kecal a Alexander Baránek jako Vašek.
Došlo nakonec i na Hubičku, také samozřejmě v hale. V obsazení byly oproti roku 1955 četné změny, Tomáše zpíval Juraj Wiedermann, Palouckého Ján Hadraba, Lukáše Janko Blaho (ten měl v té době již svá nejlepší léta za sebou). A skvělá představitelka Barče Anna Hornungová měla již u svého jména za pomlčkou Martvoňová. Provdala se mezitím za barytonistu Juraje Martvoně. Roli Vítka v Daliborovi zpíval tehdy mladý a naprosto neznámý Andrej Kucharský. Ten pak většinou působil na zahraničních scénách v dramatických rolích (například jako Othello). Když se Andrej Kucharský po více než čtyřiceti pěti letech do Litomyšle znovu podíval, velmi rád si své tehdejší vystoupení na zdejším jevišti připomněl.