15.6.2018 Lidové noviny str. 9 Kultura JINDŘICH BÁLEK
Slavnostním zahajovacím koncertem včera začal 60. ročník Smetanovy Litomyšle. Otevřela ho Česká filharmonie pod taktovkou Petra Altrichtra a na programu se rodák Bedřich Smetana setkal s Josefem Sukem a Leošem Janáčkem. Celý festival provází řada výročí i symbolických momentů.
Tak jako mnohé koncerty v sezoně, i tento zahajovací byl v dramaturgických rukou Jiřího Bělohlávka. Úvodní Smetanova Česká píseň – méně známá, ale pozoruhodná skladatelova kantáta o hudbě, která pozvedá duši člověka – byla jeho oblíbeným dílem. Krásná Sukova Pohádka zase připomněla, že jsou dávno pryč doby, kdy tábor smetanovců v čele se Zdeňkem Nejedlým Suka ostře odmítal. A Janáček je v letošním osmičkovém roce jubilantem, takže jeho Glagolská mše je po právu slavnostním dílem hned na začátku.
Česká filharmonie ovšem vystupuje v Litomyšli i dnes. Pod taktovkou Tomáše Netopila provede jednak Dvořákovu Novosvětskou a pak v premiéře kantátu Český poutník. Půjde jistě o největší novou kompozici, která vznikla u příležitosti letošních výročí, ať už myslíme to státní, národní, nebo festivalové. A text, který dramaturg festivalu Vojtěch Stříteský sestavil z děl řady českých básníků, zhudebnili čtyři skladatelé různých generací: Sylvie Bodorová, Jiří Gemrot, Jan Ryant Dřízgal a Jan Kučera. S napětím očekáváme, jak ambiciózní kantátové dílo vyzní, jestli bude víc slavit, nebo klást otázky a jestli se dokáže vyhnout tolika existujícím klišé, která se na podobná výročí nabalují. Také tento koncert má na dálku stopu Jiřího Bělohlávka, jehož otec krátce po válce v Litomyšli působil, nejen jako právník, ale i jako zapálený muzikant a organizátor kulturního života. A něco z tohoto obrozeneckého ducha v nejlepším slova smyslu si drží město Litomyšl a jeho erbovní festival dodnes.
V dialogu tradic
Tomáš Netopil se na festival vrací ještě příští neděli, kdy bude dirigovat program s podtitulem Osudové osmičky – a Husova Hudba pro Prahu 1968 tu je spojena s Osudovou symfonií Ludwiga van Beethovena. Vtipné spojení: tento skladatel je, jak známo, pověstný bojovník a na rozdíl od českého národa nad svým osudem nikdy neplakal a nikdy se na něj nevymlouval. Pro jubilejní ročník letos získala Litomyšl prvenství pro nové nastudování Smetanovy Libuše v podání pražského Národního divadla. Premiéra v historické budově bude na podzim, v Litomyšli už 4. července. Dalšími operními tituly jsou Verdiho Maškarní ples, Janáčkova Její pastorkyňa, Gounodův Faust a Markétka i Boitův Mefistofeles. Ale už program nadcházejícího víkendu nabídne italsko-španělský operní galakoncert mexického tenoristy Javiera Camareny na jedné straně a komorní koncert Pavel Haas Quartetu opět jako hold dvěma největším českým klasikům. Mnoho českých poutníků sem bude letos mířit za Nohavicou, část za Adamem Plachetkou. Ale vrcholem programu může stejně dobře být příští víkend dvojí uvedení Bachovy Mše h moll v podání souboru Collegium Marianum pod taktovkou Rudolfa Lutze nebo pak Schnittkeho Requiem. A je potěšující, že i na takové programy je v Litomyšli plno. Stejně jako během slavnostní mše, které v posledních letech celebruje Tomáš Halík a v kázáních hovoří jako vždy otevřeně a svobodně.
Předposlední festivalový den, 6. července, uvede Radek Baborák na třech koncertech postupně Haydnovy symfonie Ráno, Poledne a Večer. Strávit zde zajímavě celý den ovšem není problém ani jindy. Nechceme dále vyjmenovávat další dvě desítky koncertů a stejně velké množství doprovodných akcí, z nichž nejvýraznější je Smetanova výtvarná Litomyšl. Ta podle stejného dramaturgického klíče nabídne jak Mařákovy žáky, tak současné výtvarné projekty v kulisách města, kde už pár let běží celoroční projekt nazvaný Lázně ducha. Ne všechno musí nebo má působit jenom lázeňsky, ale svou schopností živě a aktuálně navázat na všechny své obrozenecké tradice je Litomyšl opravdu pozoruhodným místem. Místem pro setkání i pro otázky, které si při jubilejních oslavách většinou moc nepokládáme. V programu nadcházejících týdnů 60. Smetanovy Litomyšle je jich opravdu dost.
