11.7.2014 Lidové noviny str. 9 Kultura HELENA HAVLÍKOVÁ
Program56. ročníku Smetanovy Litomyšle byl v Roce české hudby s 34 pořady ještě bohatší než v předchozích letech. Tento nás druhý nejstarší hudební festival pokračuje v zaměření, ke kterému ho od původně poněkud stereotypní čistě smetanovské orientace začalo směrovat od 90. let skvěle sehrané trio Jan Pikna – ředitel, Vojtěch Stříteský – dramaturg, a Eva Piknová – ředitelka komunikace.
Dnes je založen na pestrosti programu napříč žánry od klasiky po etno nebo art rock, od repertoárových titulů po novinky, které vznikají přímo na objednávku festivalu, od operních představení (letos šest v provedení operních souborů z Prahy, Brna a Ostravy) přes koncerty po výstavy a pořady pro mladé (interaktivní koncert Klasika je cool s „povinnými“ mobily). Festival se přitom programově nijak nepodbízí a oprávněně si získal svou úrovní renomé – i díky účasti významných domácích i zahraničních umělců.
Trocha přehánění se snese Festivalovou linii divácké atraktivity reprezentoval galakoncert slibující návštěvu La Scaly. Třebaže program ani interpreti toho s tímto věhlasným operním domem mnoho společného neměli, ty největší z nejslavnějších hitů veristických oper – Bohémy, Tosky, Butterfly, Turandota, Komediantů nebo Sedláka kavalíra– měly díky dirigentovi Alessandrovi Ferrarimu, tenoristovi Stefanovi Seccovi a barytonistovi Paolu Gavanellimu italský temperament.
V jedné ze svých programových řad festival rozšiřuje svou působnost o atraktivní lokalitu Nových Hradů u Litomyšle, v jejichž rokokovém zámku s přezdívkou české Versailles se snaží navodit dobovou atmosféru tím, že pro novodobé „panstvo“ učiní operní představení součástí opulentní hostiny. Přesto by novodobá premiéra Armidy, opery seria, kterou napsal Giuseppe Scarlatti pro českokrumlovského knížete Josefa Adama ze Schwarzenberku tak, aby se v ní mohla blýsknout jeho dcera, mělo dnes při ambicích litomyšlského festivalu splňovat nároky belcanta přesvědčivěji, než předvedla Musica Florea.
Prvořadě historicky poučenou interpretaci sice provedení Händelova Mesiáše řízeného Vojtěchem Spurným nesledovalo, ale zejména díky sólistům Gabriele Eibenové, Markétě Cukrové, Václavu Čížkovi a Romanu Janálovi svrchovaně naplnilo symbolický významvrámci festivalového programu. Mesiáš a jeho jásavé aleluja v chrámu Nalezení sv. Kříže byly oslavou „vzkříšení“ tohoto zdevastovaného kostela, který byl po celkové rekonstrukci nově vysvěcen právě při letošním festivalu.
A hold obnově celého zámeckého návrší včetně zahrad vyvrcholil Mahlerovou monumentální Symfonií č. 2cmoll Vzkříšení. Pod taktovkou Ondreje Lenárda se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Českým symfonickým sborem Brno a sólistkami Evou Hornyákovou a Terézií Kružliakovou bylo provedení tohoto díla o vymezenosti a konečnosti lidského života skutečně prostoupeno povznesením z prachu do naděje vzkříšení: „… vše, co zaniká, zase povstane.“
I z těchto několika pořadů bylo zřejmé, že se daří rozvíjet odkaz rodáka Bedřicha Smetany způsobem, který svou kvalitou překračuje hranice Litomyšle. Pro více než dvacet tisíc lidí se toto malebné východočeské městečko stalo během tři týdnů spolehlivým kulturním cílem.
Foto popis| Mesiáš. Händelovo oratorium v chrámu Nalezení sv. Kříže
Foto autor| FOTO FESTIVAL
O autorovi| HELENA HAVLÍKOVÁ, Autorka je operní kritička
