26.8.2009 Hospodářské noviny str. 11 Kultura Petr Veber
Klasická hudba
Masivní zájem o hudbu proslulého českého modernisty výrazně ovlivní počátek koncertní sezony.
Antonín Dvořák a Bohuslav Martinů budou nejčastěji hranými autory úvodu nadcházející pražské koncertní sezony. První z nich, dávno zavedené jméno, má prvořadé místo v tuzemských i světových koncertních programech vcelku pochopitelně. Martinů se dostává pozornosti také právem, ale letos získává zvýšenou přízeň i díky padesáti letům, které v pátek od jeho úmrtí uplynou.
Mezinárodní dvouletý projekt Martinů Revisited inspiruje řadu uvedení skladatelových děl nejen doma, ale také v zahraničí, kde to doposud nebylo samozřejmostí. Stačí připomenout kompletní cyklus symfonií Bohuslava Martinů, které v Londýně s orchestrem BBC chystá dirigent Jiří Bělohlávek.
Je napůl vyhráno V programu festivalu Dvořákova Praha od Martinů zazní slavný Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, a to 3. září v Bělohlávkově podání s Pražskou komorní filharmonií. O dva dny později řídí v Poctě české hudbě nový šéfdirigent České filharmonie Eliahu Inbal skladatelovo pozdní dílo Paraboly. První symfonii od Martinů mají na programu prvního koncertu své sezony 7. září rozhlasoví symfonikové. A Tomáš Netopil, který se ujímá místa šéfdirigenta opery Národního divadla, připravuje pro inaugurační koncert na 10. září také Martinů – oratorium Gilgameš. Dvořák je shodou okolností ve všech těchto programech modernímu českému klasikovi protějškem. Jen v případě prvního ročníku festivalu Rozhlasový podzim se nezbytný Martinů "setká" 19. září s Novákem a Čajkovským.
Mimořádným počinem je koncert ve skladatelově rodné Poličce, který přesně v den výročí z díla Martinů v přímém rozhlasovém přenosu a pod logem festivalu Smetanova Litomyšl připomene některé zajímavé momenty z autorova vokálního díla – nejen Otvírání studánek, ale také části z kantáty Kytice nebo z opery Hry o Marii, kterou se mimochodem chystá na podzim nastudovat pražské Národní divadlo.
Je evidentní, že podněty k častějšímu uvádění Martinů fungují a mezi dramaturgy i umělci jsou ti, jimž se jeho hudba líbí. Martinů už má tím pádem u publika napůl vyhráno. Překážkou bývají spíše peníze, především vysoké půjčovné za notové materiály, které si mnozí pořadatelé nemohou dovolit.
Státní opera nejde s proudem Sezona v metropoli začíná ovšem už koncem prázdnin – její předzvěstí je nejen Dvořákova Praha, která od 21. srpna a do 4. září uvádí půl druhé desítky koncertů, ale také již sedmnáctý Festival italských oper ve Státní opeře Praha, jenž vystřídá sedm Pucciniho a Verdiho děl.
Novou položkou sezony bude pak od10.záříinscenaceOtella. Premiéra a několik prvních představení řízených před prázdninami mladým dirigentem Tomášem Bauerem napovědělo, že tento Otello plný emocí bude silným hudebním divadlem. Turecký tenorista Efe Kislali, bulharská sopranistka Christina Vasileva i stálice českého operního nebe Ivan Kusnjer se setkávají ve zdařilém aranžmá Verdiho mistrovského opusu k působivému výkonu. Obnovená inscenace navazující na práci režiséra Dominika Neunera je momentálně jedním z nejlepších titulů v repertoáru Státní opery. V její převážně obchodními zřeteli vedené nabídce ale Martinů chybí. Svědčí to o tom, že alespoň do určité míry se oba pražské operní domy od sebe liší.
Foto popis| poHled géNia Bohuslav Martinů v portrétu od Františka Drtikola
Foto autor| foto: čtk
O autorovi| Petr Veber, autori@economia.cz
