WEB , Datum: 14.06.2019 , Zdroj: casopisharmonie.cz , Autor: Dina Šnejdarová
Sopranistka Olga Peretyatko patří k nejžádanějším a nejvyhledávanějším pěvkyním současnosti. Jen stěží bychom hledali světově proslulé jeviště nebo koncertní pódium, na němž ještě nevystupovala, ať už se jedná o newyorskou Metropolitní operu, vídeňskou Státní operu, Teatro Real v Madridu, Teatro alla Scalla, operní domy v Německu, Francii nebo v Rusku. V Praze koncertovala tato umělkyně v roce 2013, letos se do České republiky vrací jako hlavní tvář festivalu Smetanova Litomyšl, kde se 15. června představí na galakoncertu s tradičním partnerem operních hvězd, tedy s PKF – Prague Philharmonia za řízení Leoše Svárovského.
Setkat se s tak vytíženou osobností bývá někdy nadlidský úkol. Následující rozhovor málem nevznikl, protože Olga Peretyatko má letošní sezonu nabitou k prasknutí. Dala mi jen jednu šanci – elektronický rozhovor, který vznikl těsně před uzávěrkou tohoto čísla. Někteří umělci už by to vzdali, Olga Peretyatko se ale prostřednictvím své agentury omluvila za zpoždění a zodpověděla téměř všechny otázky (s usměvavou poznámkou, že jich bylo moc). Potvrdila v nich, co je patrné i z jejích výpovědí pro zahraniční média, tedy že je ženou rychlého úsudku, která ve svých uměleckých ani životních postojích příliš netápe, nepotřebuje se obhajovat nebo sama sebe vysvětlovat. Proto si nejprve doplňme – nebo obnovme – některá fakta z její úspěšné kariéry, abychom pěvkyni viděli v jasnějším kontextu.
Olga Peretyatko pochází z Petrohradu. Její otec Alexander se až do narození své dcery věnoval sólové pěvecké kariéře jako barytonista, poté přešel do sboru Mariinského divadla, aby se mohl plně věnovat rodině. Byl to právě on, kdo Olze, do té doby člence pěveckého sboru, v jejích 19 letech doporučil, aby se vydala na sólovou dráhu. Tři roky poté se přestěhovala do Berlína a začala zde navštěvovat Hans Eisler-Hochschule für Musik. Během studia si chodila přivydělávat zpěvem do nemocnic a hospiců, kde ji silně zasáhlo, když jí posluchači chodili děkovat za to, že díky ní zapomněli na bolest a smutek. Tehdy prý poprvé začala brát svou kariéru vážně. V Berlíně debutovala jako Královna noci v Mozartově Kouzelné flétně, poté se na čas stala členkou souboru Hamburské státní opery a prošla si tvrdou školou náročného divadelního angažmá. Prvním průlomem v její mezinárodní kariéře se stal úspěch v soutěži Plácida Dominga Operalia (2007, 2. cena), dalším zásadním předělem byla účast na rossiniovském festivalu v Pesaru, kde ji dirigent Alberto Zedda podpořil ve směřování k oboru lyrického koloraturního sopránu a dal jí příležitost zpívat poprvé vedle Juana Diega Flóreze. Od té doby kariéra Olgy Peretyatko strmě stoupá zejména v inscenacích Mozartových, Rossiniho, Verdiho a Donizettiho oper. Na všechny své role se pěvkyně připravuje se značnou intenzitou, studuje prameny, korespondenci a další literaturu. Po výkonu je prý sama sobě tvrdým, nekompromisním kritikem.
