14.7.2014 Právo str. 17 Severní Morava a Slezsko Radmila Hrdinová
Závěr operní sezóny v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě patřil Smetanovi. Jak je v tomto divadle zvykem, Rok české hudby se rozhodli oslavit náročně – uvedením Čertovy stěny, v níž Smetana, nepochopen současníky, mířil už k hudbě budoucích generací.
Hudební nastudování dirigenta Roberta Jindry vychází z hutného symfonického zvuku, ale už od druhého dějství se ukázalo, že má Smetanovu partituru propracovanou v detailní výrazové i dynamické škále. Jeho pojetí objevuje v díle harmonické a barevné zvláštnosti, jež Smetanu vřazují už do kontextu velkých tvůrců přelomu 19. a 20. století. Ostatně Čertova stěna na své „světové“ objevení stále čeká a nepochybně si je zaslouží. Pro stěžejní role má Ostrava velmi dobré obsazení, a to v obou alternacích. Na premiéře zpíval Voka kultivovaným a niterným způsobem Ivan Kusnjer (alternující Martin Bárta se k této roli dostává v pravý čas své kariéry). Stejně jako Kusnjer i Dana Burešová v Ostravě zopakovala svůj hlasově krásný, výrazově trochu chladný výkon z pražského nastudování této opery.
Po Jeníkovi z Prodané nevěsty, jehož zpíval na premiéře v Plzni jen krátce předtím, potvrdil Aleš Briscein v Jarkovi, že plně dozrál k oběma smetanovským rolím, zpívá je krásným, uvolněným tónem s citlivou muzikalitou. Ulf Paulsen má pro Raracha trochu světlý hlas, vyznění postavy zjednodušila režie do spíše komického pojetí. Tím, že ďábelství Raracha režie výrazně podtrhla, připravila diváky o působivost spojení Raracha a Beneše, který se tak v pěvecky velmi solidním podání Martina Gurbaľa ocitl v pozadí.
Za skutečný objev i zážitek lze označit hradního Michálka Jana Vacíka – pěvec se s postavou hlasově vysloveně „mazlí“ a herecky vytváří krásný typ prohnaného i dojemného českého intrikánka. A vůbec k tomu nepotřebuje rozbíjet talíře, což zvukově i výrazově diváky spíš ruší.
Režisér Jiří Nekvasil se pokusil prolnout příběh Čertovy stěny s osudy jejího tvůrce. I proto se děj odehrává v holých bílých zdech s torzem portrétů Bedřicha Smetany. Nic proti tomu, jen závěrečná proměna Voka v šíleného skladatele s dirigentskou taktovkou a hořícím Národním divadlem se už ocitá na hranici parodie. No, aspoň konečně víme, kdo nám zapálil Národní divadlo. Byl to Rarach a udělal to mečem z Hvězdných válek!
Celkově je ale Čertova stěna dílem, které, zejména po hudební a pěvecké stránce, Ostravě sluší. Ostatně své ovace si hned po premiéře vysloužila i na smetanovském festivalu v Litomyšli.
Bedřich Smetana: Čertova stěna
Hudební nastudování a dirigent Robert Jindra, režie Jiří Nekvasil, scéna David Bazika, kostýmy Marta Roszkopfová. Premiéra 16. 6. 2014 v Divadle Antonína Dvořáka Ostrava.
***
Hodnocení 80 %
Foto popis| Zleva: Basista Peter Mikuláš alternuje postavu Raracha, Jan Vacík exceluje jako hradní Michálek.
Foto autor| Foto Martin Popelář
Regionální mutace| Právo – severní Morava a Slezsko
