8.3.2008 Haló noviny str. 8 Z KULTURY (the)8.3.2008 Haló noviny str. 8 Z KULTURY (the)

Na objednávku jubilejního 50. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Smetanova Litomyšl v těchto dnech dokončila svůj nejnovější opus současná česká skladatelka Sylvie Bodorová.
Pro autorku, patřící k našim nejvýznamnějším soudobým tvůrcům, je oratorium Mojžíš, zkomponované pro sóla, recitátory, bicí, sbor a orchestr, již druhá takto rozsáhlá kompozice. První velké oratorium Juda Makabejský dokončila v roce 2002 na objednávku Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro; po premiéře v Katedrále sv. Víta na Hradčanech bylo následně uvedeno rovněž na litomyšlském operním festivalu.
»Sylvie Bodorová vstoupila do českého i mezinárodního hudebního života po studiu na brněnské Janáčkově akademii múzických umění a pražské Hudební fakultě Akademie múzických umění v osmdesátých letech. Absolvovala kompoziční stáže v Holandsku, Itálii a Polsku, kompozici se věnuje jako svému jedinému povolání«, podotýká její manžel, muzikolog dr. Jiří Štilec.
Z rozsáhlého díla této i v zahraničí uznávané skladatelky v poslední době zaujaly skladby Terezín Ghetto Requiem, vytvořené pro baryton a smyčcové kvarteto, dále Bern Concerto pro housle, violu a smyčce, jež Bodorová zkomponovala na objednávku renomovaného tělesa Camerata Bern, nebo cyklus sborů Amor tenet omnia na texty ze sbírky Carmina burana pro festivaly ve Francii a Lucembursku. Napsala iřadu skladeb inspirovaných folklorem, například cyklus šesti slovenských písní Sadaj, slnko, sadaj. K folklóru nebo – jak se dnes také říká – k world music míří i její další projekt JA-RA-LAJ, kde se inspirovala mimo jiné romskou hudbou. »Ta je jejím velmi častým inspiračním zdrojem již od doby studií. Sbírala lidové melodie v terénu a navštívila třeba v souvislosti s kompozicí oratoria Juda Makabejský i kantorské školy v Izraeli, aby tam získala znalosti o synagogálním zpěvu«, doplňuje hudební teoretik dr. Štilec.
Skladatelka Sylvie Bodorová vyhověla přání a poskytla nám aktuální exkluzivní rozhovor především o své novince.
*Psát tak rozsáhlá díla v současnosti není obvyklé a už vůbec ne na objednávky tak významných festivalů. Jaký tedy bude podle vás rozdíl obou oratorií inspirovaných starozákonní tematikou, tedy konkrétně Judy Makabejského a právě dokončeného Mojžíše?
Starozákonní tematika pro mne v případě předchozího oratoria Juda Makabejský znamenala tematizaci lidské statečnosti,odvahy, boje slabšího proti silnému, hledání smyslu tohoto boje a oslavu nezlomnosti. V případě oratoria Mojžíš byla už samotná volba tématu velmi zajímavá. Když se na mne obrátil umělecký ředitel festivalu Smetanova Litomyšl Vojtěch Stříteský s námětem komponovat oratorium k jubilejnímu 50.ročníku tohoto operního festivalu, měla jsem z toho velkou radost. A bylo to pro mne samozřejmě velkým vyznamenáním.
*Jak jste se domluvili na námětu?
Dohodli jsme se, že se za čas sejdeme a řekneme si téma, k němuž zcela nezávisle dospějeme. A skutečně se stalo, že jsme oba došli k naprosto stejnému výsledku – byl to starozákonní Mojžíš.
*Co vás na tomto tématu lákalo?
Je to neuvěřitelně vrstevnaté téma. Pro mne je tím hlavním jádrem celého oratoria, ale i příběhu, obecně lidská tematika. Ten nejtěžší boj – totiž boj se sebou samým, otázka, zda existují některé nepřekročitelné principy, které z nás činí člověka. Tedy otázka, co to je lidská důstojnost a jak ji hájit. Objevuje se zde Desataro jako norma, která přes všechny problémy historie stále zůstává, nebo měla by zůstat pro každého z nás, určitým imperativem. Problém neustále a všude nás obklopující relativizace snad úplně všeho a naproti tomu snaha po určité pevné jistotě, kterou můžeme považovat i za základ alespoň naší evropské – nebo možná celé?! – civilizace. Nepohodlné a nepříjemné překonávání vlastní slabosti, ale i stálé, velmi pohodlné a lákavé, podléhání manipulaci.
To je velmi zajímavý, v současnosti leckdy, ba často obcházený prvek….
Ano, masová nebo dnes už bych řekla průmyslová, či dokonce postindustriální manipulace, zběsilý konzum pro konzum, nadprodukce zbytečností, ztráta autentického – to jsou pro mne velmi aktuální témata, vidíme je všude kolem nás.
Takže Mojžíš je pro vás aktuální?
Ano,zcela aktuální! I tím,že klade více otázek než odpovědí, je velmi mnohoznačný. Není to nikde moralizující čítanková zkratka! Ať už je to neustálé reptání, podléhání falešným idolům nebo fakt, že sám Mojžíš nesmí vkročit do zaslíbené země – vždyť to jsou všechno události a symboly, které vidíme v jiných podobách kolem sebe. Tímto způsobem – to znamená jako s určitými symboly – pracuji i s textem, který jsem pro oratorium vybrala..
*Jak jste s ním konkrétně pracovala?
Je to pro mne příběh plný dalších příběhů, s každým z nich se pro mne otevírají nové a nové otázky. Skutečně nás naše technické vymoženosti opravňují k pocitu nadřazenosti? K pocitu, že jsme stále dál a dál? Nejsme jen hříčkou falešného vědomí prefabrikovaného virtuálním mediálním světem?Nepodleháme v důsledku permanentní manipulace falešným iluzím?A další a další otázky…
*Ovšem z celku jste jistě musela hodně vybírat…
Ano. A také volit jen některé »uzlové« situace a symboly.. Jedním z důležitých momentů v příběhu i v oratoriu je pro mne například poušť – místo, kde se odehrává většina celého příběhu, symbol vyprahlosti, beznaděje, zároveň výzva ke statečnosti a odolnosti. A jsou tu i další symboly – slunce jako dárce života a jeho podmínka, ale zároveň i jako spalující živel. Rozevřené moře, zběsilý tanec kolem prázdného, ale mediálně lákavého symbolu…
*Promítl se nějak obsah tohoto starozákonního příběhu na ploše téměř osmdesáti minutového oratoria, které má čtrnáct částí, do vašeho hudebního jazyka nebo instrumentáře?
Důležitou úlohu dostanou dva nejstarší a zcela nepochybně autentické nástroje – na prvním místě lidský hlas a pak bicí nástroje.. Aje zajímavé, že oba jsou nejen archaické, ale i zcela soudobé a užívané zejména v oblasti bezesporu nejmasověji působící hudební tvorby, která nás obklopuje už takřka všude.
*Můžete to trochu specifikovat?
V oratoriu bude samozřejmě řada ariózních částí, v nichž se představí mezinárodně známá sopranistka Gabriela Beňačková, vynikající barytonista Ivan Kusnjer a další. Ohromný prostor dostává i smíšený sbor pojatý často ve vícehlasých respektive heterofonních vrstvách. V některých částech využívám i zvuku dětského sboru, zejména v chorálu »Nikdo není jako Bůh, Ješurúne«. Ten se objevuje v momentu, kdy se na vrcholu dramatické páté části nazvané Exodus »otevře« hladina moře, a pak v samotném závěru celého díla, který jsem nazvala »Poušť a naděje«.
*Uvedla jste již, že velmi důležitou úlohu budou mít i bicí nástroje…
Ano, kromě čtyř hráčů na bicí ze Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK jsem pozvala také sólistku na bicí Markétu Mazourovou. Ta se představí několika sólovými výstupy hned v úvodní části Slunce na poušti.
Celkově to bude extrémně náročný part s několika metrorytmickými vrstvami ařadou obtížných rytmických vzorců. Maximální nasazení bude vyžadovat zejména jedenáctá část Tanec kolem zlatého telete, kde opět – i když jinak než v případě oratoria Juda Maccabeus – chystám jedno velké překvapení.
*Prozradíte?
Řekla jsem: jde o překvapení!
*Dobře, ještě k metrorytmice: je známo, že jste se v minulosti zabývala mimoevropskými prvky. Platí to i zde?
V oblasti metrorytmiky mne celkově inspirovala i předchozí intenzívní práce s některými balkánskými a východními elementy, které mne – právě v oblasti metrorytmiky – dlouhou dobu přitahují a s nimiž velmi ráda pracuji. Ale objevuje se zde – v jisté koincidenci – i číselná symbolika, užívání lichých osminových metrorytmických vzorců.
*Jak bude znít dílo z hlediska harmonické linie?
I ve vertikálních akordických strukturách je dílo v některých částech velmi »ostré«, často ve zvuku tvrdé, až »spalující«, jako bych se tak trochu vrátila k některým prvkům někdejší avantgardně cítěné »polské školy«, například ze šedesátých let minulého století. Je to pochopitelné, protože to podle mne odpovídá starozákonní – jednoznačně nekompromisní – tematice.
*Světová premiéra vašeho nového oratoria Mojžíšje naplánována v rámci letošní Smetanovy Litomyšle na 3. července. Chtěla byste na závěr něco návštěvníkům festivalu vzkázat?
Moc se na všechny posluchače těším a věřím, že nejvíce jim sdělí hudba sama! Příběh Mojžíše otevírá nevyslovené problémy a myslím, že právě dnes k nám promlouvá velmi naléhavě. Ignorování pojmů, jako je solidarita, lidská důstojnost, mravnost a etické hodnoty, přináší mnoho lidské osamělosti, opuštěnosti, beznaděje a neštěstí. Proto jsem chtěla, aby moje nové oratorium končilo útěchou, nadějí, ale i naléhavou otázkou: »Jakou cestou dál?«

Foto popis| Během nedávné tiskové konference operního festivalu Smetanova Litomyšl Sylvie Bodorová jako první nařízla dort s velkou padesátkou
Foto popis| O skladatelčinu práci se živě zajímají i novináři
Foto popis| V rozhovoru pro Český rozhlas
Foto autor| FOTO -archiv