Než budete pokračovat: stručně o cookies, které používají naše webové stránky

Cookies jsou malé soubory ukládané do Vašeho prohlížeče, které běžně používá většina webových stránek. Jsou užitečné pro Vás i pro nás.

Na našich stránkách využíváme cookies nezbytné k zajištění funkčnosti webu, analytické cookies ke sběru a vyhodnocení dat ve službě Google Analytics a FB pixel cookies služby YouTube, protože si na našem webu můžete přehrát videa nahrána primárně na YouTube.

Abychom mohli zajistit efektivní a příjemné fungování našeho webu, prosíme Vás o jejich povolení. Jak spravujeme Vaše osobní údaje a jaké cookies používáme, si můžete přečíst zde.


Tři roky na zámku v Litomyšli, to byla rychlá jízda na kolotoči

4.8.2012 Svitavský deník str. 3 Svitavsko IVETA NÁDVORNÍKOVÁ

Rozhovor Deníku

Litomyšl – Na zámek do Litomyšle přinesla kupu nápadů a svěží vítr. Zvedla návštěvnost a vymyslela nové expozice. Po třech letech ale JANA SEHNALOVÁ ve funkci kastelánky končí.

* Kdy přišel ten impulz, že jste se rozhodla, že na zámku v Litomyšli skončíte?

Při letošním ročníku festivalu Smetanova Litomyšl.

* A proč?

Došlo mi, že tohle město festival strašně moc potřebuje, nemůže bez něho být, protože moc lidí z festivalu žije, hodně lidí festival miluje a bohužel provozovat zámek podle mých představ a k tomu, aby tu byl festival Smetanova Litomyšl, to nejde dohromady. Než bych se pustila do velmi ostrých střetů, abych narovnala poměry mezi festivalem a zámkem, tak si raději říkám, že po třech letech, které jsem tady strávila, je mi milejší si užít svého života než marné bitvy.

* Cítíte, že město potřebuje i zámek, ačkoliv je to státní památka? Cení si ho Litomyšl?

Kdyby si město cenilo zámek, tak by chápalo, že není možné, aby na zámku probíhal festival, který zatíží zámek měsícem stavby zastřešení, měsícem provozu festivalu a tři týdny bourání. A za to všechno je zaplaceno pouhých osm procent komerčních nájmů, které by zámek z pronájmu všech prostor měl. To je jedna věc. Druhá věc je ta, že zámek po dobu dva a půl měsíce festivalu přichází o možnost žít vlastním životem, nemá šanci se komerčně rozvíjet, protože přichází o své prostory kongresových sálů, nedělají se svatební obřady, které jsou velkým zdrojem peněz. Kdyby si tohle všechno město uvědomilo, tak by chápalo, že zámek by mohl žít s festivalem, který za prostory zaplatí, nebo bez festivalu a tudíž si zámek využije prostory. Tak by pak tahle památka měla peníze na lepší provoz, ale také na údržbu a opravy. Bohužel státní příspěvek nestačí pokrýt ani platy tabulkových zaměstnanců. Na všechno ostatní si musí zámek vydělat. Proto já jako kastelán, který je zodpovědný za celkový chod, že budeme mít na energie, čistící prostředky, propagaci a hlavně na údržbu, tak musím dbát, aby zámek prosperoval a vydělával. Bez toho to nejde, ale s festivalem toto možné není.

* Jste kastelánka. Jak vnímáte festival Smetanova Litomyšl?

Když jsem sem přišla, věděla jsem, že je tady nějaký festival, ale netušila jsem, že je v naprostém srdci zámku. Nevěděla jsem nic o měsíční stavbě zastřešení, která zámek mění ve staveniště, chaos. Potom vlastní festival, kdy centrum zámku je zakryté plachtami, není vidět sgrafito, není tu genius loci zámku. Vnímám festival jako velké narušení chodu památky. Jinak ale jako Jana Sehnalová jsem nikdy neměla možnost se k vážné hudbě blíže dostat. Teď po třech letech, kdy jsem byla na všech představeních, u všech scén, tak byly koncerty, které ve mně vzbuzovaly určité emoce. Vážnou hudbu ale budu mít vždy spojenou se stavbou festivalu a znemožnění provozování zámku, to mi zůstane jako památka na mé působení v Litomyšli. Nechci ale, aby to vyznělo, že se mi festival protiví, že jsem proti němu. Pochopila jsem, že festival bude vždycky, že musí být, že se musím naučit s ním žít. Proto jsem přistoupila na to, že zámek získává nový rozměr, návštěvník je vtažen do festivalového děje, proto jsem pořádala prohlídky zákulisí. Ale moc to nefungovalo, nebyl o ně takový zájem a ve finále prohlídky finančně nepřinesly nic. Festival nepřinese zámku větší návštěvnost. A hlavně v době festivalu jsme pocítili neuvěřitelný propad. Ale zase bylo krásné se po celém dni obléci do večerních šatů a vítat návštěvníky.

* Zavzpomínejte na dobu před třemi lety, když jste přišla na zámek do Litomyšle. S čím jste sem přicházela?

No právě, to je to obrovské rozčarování. Přišla jsem z vymazleného zámečku paní Šternberkové, ale brala jsem to, že je to malý provinční zámek a teď jdu na to UNESCO. A já byla v šoku, v jakém stavu jsem našla UNESCO, bez klíčového hospodářství, bez zabezpečení, protipožárního systému, se zaměstnanci, u kterých byl zázrak je donutit, aby přišli do práce, nebyla mi předána žádná dokumentace. Ten příchod byl neuvěřitelný. Říkala jsem si, že je to pole neorané, fajn, zvednu návštěvnost a zajistím zámek, sestavím stabilní tým zaměstnanců. Pak zámek probudit k životu, stál někde dvacet let zpátky. Jsem ráda, když se otočím a vidím, že zámek funguje, vloni měl o sedm tisíc návštěvníků více, je posílený kamerový, zabezpečovací systém… Co jsem si předsevzala, to jsem splnila. Ale bohužel v tuhle chvíli už nevidím cestu dále. Zámek je za ohradami, uprostřed obrovské stavby revitalizace zámeckého návrší, které nerozumím, nevím, co se nyní děje, dostala jsem asi pátý harmonogram stavby, nic se nedodržuje, od podzimu je zastaven archeologický průzkum… Osobně se mi nelíbí plány, které jsou v rámci projektu. Neumím si představit zámek s anglickým parkem, kde budou koryta potoku v nerezu. Nevím, proč byl rozbit amfiteátr… Mně to přijde zvláštní. Pronikání moderny do historie je ke škodě. Víte, já jsem takový staromilec, prostě ten kastelán.

* Litomyšl po třech letech, kdy jste tady pracovala. Jaká je?

Nikdy jsem se nesetkala s takovou arogancí a zlobou jako tady v Litomyšli. Například o vás může kdokoliv beztrestně na veřejné portály napsat cokoliv a nic se neděje, všichni se tím baví. Tady jsou myšlenky prosazovány s arogancí a agresivitou, s tím jsem se nikde nesetkala. Ale neodcházím s myšlenkou, že toto je Litomyšl. Je to moc krásné město. Kořeny mé rodiny jsou z Litomyšle, vyrůstal tady můj dědeček, studoval piaristické gymnázium. Návraty do Litomyšle byly pro nás nábožné. Litomyšl pro mne zůstává jako krásné historické město. Špatné rychle zapomínám a i toho dobrého tady bylo dost. Ale musím říci, že to pro mne byla škola života. Co jsem zažila tady, to byla rychlá jízda.

* A dál? Už víte, kam půjdete, až v Litomyšli v září skončíte?

Původně jsem si říkala, že si musím odpočinout, protože celé tři roky jsem intenzivně věnovala zámku. Byl to zápřah na sedm dní v týdnu, soboty, neděle… Ani doma nevypustíte práci z hlavy. Ale už jenom to, že jsem dala výpověď a částečně jsem se od problémů odstřihla, tak to mi stačilo, abych se zregenerovala. A už jsem dostala zajímavou nabídku. Tak to vypadá, že asi zase odejdu na nějaký starý barák.

* Zase zámek?

(smích) Ano, bude to zase zámek, není odtud daleko a je to soukromý zámek.

* Co by si podle vás zasloužil litomyšlský zámek?

Klid! Zasloužil by si, aby vždycky, když se nadýchne v květnu a zahájí sezonu, aby nemusel v půli května zastavit a dívat se, že se tu děje něco jiného. Každá památka má mít nějaké specifikum a proč zrovna u tohoto zámku to má být aktivita někoho jiného. Proč si nemůže žít vlastním životem? Už bylo dávno rozhodnuto, že se stane kulisou festivalu. Bez zámku by nebylo festivalu… Vloni přitom zámek dokázal, že může žít i bez státního příspěvku, vydělá si na sebe.

* Budete se do Litomyšle vracet?

Proč bych se nevracela. Za poslední měsíc, kdy syn dělal brigádu na hřbitově, tak jsme tady měsíc bydleli a měli čas na večerní procházky. Prošla jsem se kolem řeky, ke kinu, jezdili jsme na výlety, tady je moc krásně. Až si odpočinu, tak přijedu jako návštěvník a budu městem putovat a bude se mi tady hodně líbit.

* Na zámku se hodně objevoval váš manžel i syn. Co řekli na vaše rozhodnutí, že končíte?

Vydatně mi na zámku pomáhali. Manžel mi byl hlavně velkou oporou. Do poslední chvíle, dokud jsem nepřinesla ukázat podepsanou výpověď, tak nevěřili, že to udělám. Manžel mi řekl: Lépe, když jsi otevřela oči v pětačtyřiceti než v pětapadesáti si řekla, život je za tebou. A pro syna Matěje to bylo velké překvapení. A asi čtrnáct dní potom mi řekl: Mamko, co jsi dala výpověď, tak už mám zase maminku.

***

„Zámek po dobu dva a půl měsíce přichází díky festivalu o vlastní život, nemá šanci se komerčně rozvíjet."

„Špatné rychle zapomínám a i toho dobrého bylo tady v Litomyšli dost. Byla to škola života."

Foto popis| KASTELÁNKU Janu Sehnalovou nyní zastihnete na zámku v pokladně. Po třech letech, kdy vedla renesanční památku, se rozhodla, že podá výpověď. Ve státní správě dělat nechce.
Foto autor| Foto: Deník/ Iveta Nádvorníková
Region| Východní Čechy

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2022
Designed by: wwworks.cz