3.8.2015 Hudební rozhledy str. 10 Festivaly, koncerty Zdeněk Vokurka
smetanová Litomyšl
Litomyšl, Zámecké nádvoří; Nové Hrady, zámek
V letošním sedmapadesátém ročníku festivalu Smetanova Litomyšl se opět potkáváme s milovníky krásné hudby a slova v rodišti génia české hudby Bedřicha Smetany, města Boženy Němcové, Magdaleny Dobromily Rettigové a Aloise Jiráska s jeho Filosofskou historií. Potkáváme se na festivalu, který dokáže nabídnout, jak říká dramaturg Vojtěch Střítecký, „snad ještě více než v minulosti.“ Širokou programovou paletu Smetanovy Litomyšle zahájila Česká filharmonie ve čtvrtek 11. 6. se svým šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem. A nabídla zajímavý program. Slyšeli jsme výrazný klavírní výkon Jana Bartoše, neobyčejně kultivovaným stylem hrál technicky nevděčný Klavírní koncert g moll, op. 33 Antonína Dvořáka. Dílo působivé, melodicky svěží s klasickým založením, nicméně se míjí s rozvojem chopinovsko-lisztovské moderní virtuozity. Nechápejte mě špatně, ale je známo, že Dvořák nebyl klavírním znalcem, jemu technika klavíru jakožto – zdůrazňuji – sólového nástroje (!) byla celkem neznámá, nemohl tedy napsat vděčný sólistický a koncertní part. Mnohem určitější představy měl Dvořák o sólistickém partu při tvorbě houslového koncertu a moll, nemluvě o geniálním violoncellovém koncertu h moll.
Nevím, nevím, jestli dramaturgie zahajovacího koncertu se blýskla zařazením Macbetha a čarodějnice, tužkové klavírní skici Bedřicha Smetany, později pro orchestraci upravená Jarmilem Burghauserem. Název skladby z jara roku 1859 připomínají intermezza, napovídající cestu Macbetha k novým věštbám, fantastickému reji, v němž je posměch i výhrůžka. Tuto epopej zápasu, musím napsat, brilantně Jan Bartoš zvládl.
Česká filharmonie s Jiřím Bělohlávkem doslova zářila po přestávce zahajovacího koncertu. Zaznělo velké dílo Bohuslava Martinů, a jeho Čtvrtá symfonie, H 305. Dílo vzniklé v první polovině roku 1945 je radostnou a svěží kompozicí. Uzlový bod ve skladatelově symfonické tvorbě. Jiří Bělohlávek dokázal ve své koncepci každou větu vyvrcholit k nejsilnější struně, k zanícenému vyjádření skladatelova požadavku. Poslouchal jsem to s opojením, spojeným se zážitkem, kdy jsem se 2. května roku 1958 nakrátko osobně setkal v Basileji s nemocným Bohuslavem Martinů a odnesl jsem si věnovanou fotografii.
Nahlédněme do další nabídky. Diváckým trhákem bylo vystoupení (18. 6.) první dámy pražské činoherní scény a propagátorky krásné poezie, především odkazu George Sandové, Hany Maciuchové v literárně-hudebním pořadu Sandová, Chopin a ti druzi. Festivalový večer, sestavený z mnohých dopisů českým osobnostem, příkladně Boženě Němcové, Sofii Podlipné a Elišce Krásnohorské, a samozřejmě především Fryderyku Chopinovi a Ferenci Lisztovi. Dokument a několik portrétů výjimečných osobností, jejich lásek, vášní i běsů. Nelze opomenout klavírní hvězdu večera Ivo Kahánka, v jehož vynikajícím podání zářila díla Chopina, Liszta, Janáčka a Smetany. Festivalový večer odměnilo publikum obrovským aplausem vstoje.
Foto popis| Jan Bartoš se představil při zahájení festivalu.
